Pro ženy, které už nejsou schopny dávat lásku

Dávat a přijímat lásku je jednou z nejhlubších potřeb člověka. Pro mnohé ženy je to způsob, jak vytvářet smysluplné vztahy, spojovat se s druhými a cítit se naplněné.

Co když ale jsi ve vztahu, kde se cítíš dlouhodobě nerespektovaná a citově zraňovaná? Co když ti partner neposkytuje bezpečí, které by naplňující vztah měl přinášet?

Pak se možná tvoje srdce uzavřelo a ty nevíš, co s tím.

Jak k tomu došlo?

Často tomu předchází dlouhá cesta plná úsilí zůstat silná a nedovolit, aby se tě partnerovo chování dotýkalo.

Možná jsi slýchala věty jako „Nebuď přecitlivělá!“, a proto ses snažila nebrat si věci osobně.

Ale právě tahle snaha – odstřihnout se od bolesti, ochránit sama sebe – mohla vést k tomu, že jsi přerušila spojení. To se ale přerušilo ve všech aspektech: Necítíš už tolik bolesti, ale zároveň ani tolik láskyplného citu.

Najednou zjišťuješ, že ta hluboká, niterná láska, která kdysi byla, už není. Tvoje  srdce už prostě nemůže být otevřené vůči někomu, kdo tě dlouhodobě zraňuje.

Uzavření se stalo ochranou, ale zároveň i bariérou mezi tebou a tvým partnerem.

Dlouho jsi ho omlouvala. Viděla jsi jeho potenciál i potenciál vašeho vztahu. Víš, že za jeho chováním je nějaké jeho zranění, vnímáš tam malého kluka, který vlastně volá o pomoc.

Jenže, a to je podstatné, on svoje zranění nevidí/nechce vidět. Tím pádem ho ani neuzdravuje.

A když někdo nechce, tak s tím nic neuděláš.

Necítit lásku k někomu, kdo tě opakovaně zraňuje, není selhání, ale projev sebeúcty.

Jak dál

Když si uvědomíš, že už nedokážeš dávat lásku, může tě zaplavit smutek a lítost.
Možná máš i pocit selhání nebo pochybnosti, cítíš se provinile…

Zůstáváš, protože tam je pořád něco dobrého. Tolik jste toho spolu prožili a možná i překonali. Možná máš v hlavě obraz toho, jaký by vztah mohl být, kdyby partner změnil svůj přístup, a to ti dává naději a drží tě na místě. Má tě rád, umí se chovat i hezky – o to je to všechno těžší.

Teď ti však přímo tvoje srdce dává zprávu: Už nemůžu.

Tahle reakce je přirozená a ochranná. To, co cítíš, má svůj důvod. Tvoje srdce se uzavřelo, protože bylo opakovaně zraňováno nebo se necítilo v bezpečí.

Zůstávat ve vztahu, kde se necítíš respektována, tě může postupně ničit. Dlouhodobé přehlížení a potlačování pocitů může vést k tomu, že si budeš připadat prázdná a postupně přestaneš vnímat svoji hodnotu. Ovlivní to i fyzické zdraví.

Místo toho, abys čekala na změnu, která nemusí nikdy přijít, je někdy lepší udělat krok směrem k vlastnímu štěstí. Tento krok ti může nahánět strach, ale zároveň ti umožní znovu objevit, kdo jsi a co si zasloužíš.

Ne, přesto ti neradím, abys odešla. To nedělám nikdy – pokud mě trochu znáš, víš, že vždycky doporučuju, pokud je to možné, vyčerpat všechny možnosti pro zlepšení. Navíc, vždycky se člověk musí rozhodnout sám. Nikdo nevidí do vašeho vztahu, do tebe… jen ty sama.

Pokud to ale došlo takhle daleko, přemýšlej.

Jak poznat, že je čas odejít

Rozhodnutí opustit vztah není nikdy snadné. Některé signály ale mohou naznačovat, že už není důvod zůstávat:

• Cítíš se dlouhodobě vyčerpaná, smutná nebo frustrovaná.
• Partner nepřijímá svůj díl zodpovědnosti za vztah; nemá sebereflexi.
• Necítíš spojení s partnerem a emoční blízkost.
• Tvoje potřeby a pocity jsou opakovaně přehlíženy nebo zesměšňovány.
• Ztrácíš spojení se svým nitrem a vnímáš, že už nejsi sama sebou.
• Nedokážeš si představit šťastnou budoucnost s tímto člověkem.
• Vztah tě oslabuje, nikoli posiluje. Bere ti energii místo toho, aby ti ji dával.
• Často přemýšlíš o tom, co je ve vašem vztahu špatně. Je toho víc než pozitiv.
• Ani světlé chvilky, které spolu možná prožíváte, ti už nedělají radost.
• Vztah ti neposkytuje pocit bezpečí a ochrany.

Pokud si odpovíš „ano“ na většinu těchto bodů, může to být znamení, že je čas uvažovat o změně. Dej si čas. Pokud si pořád nejsi jistá, můžeš si napsat, jak se teď ve vztahu cítíš a co bys chtěla změnit, abys byla spokojená. Napiš k zápisu datum a dej si termín – například půl roku. Až ta doba uplyne, zjisti, jestli se něco změnilo.

Vztah k sobě jako cesta k uzdravení

Čas, který si dáš, můžeš využít následujícím způsobem:

Zaměř se na sebe. Posiluj svou sebeúctu. Hledej sama sebe a dělej si radost. Věnuj se tomu, co tě opravdu baví. Pracuj na své citové nezávislosti a vnitřní síle. Vyhledávej lidi, se kterými je ti dobře. 

Rozvíjej hluboký vnitřní klid, který ti pomůže naslouchat tvým opravdovým potřebám a jednat v souladu s nimi.

To všechno ti umožní udělat později rozhodnutí, které bude vycházet mnohem spíš z toho, co opravdu chceš, a ne z tvých strachů.

A kdoví, třeba na tvoji proměnu nějak zareaguje i tvůj muž.

Ať už se pak rozhodneš jakkoli, vyjdeš z toho silnější.

Co dobrého si v každém případě můžeš vzít

I kdyby vztah nakonec opravdu skončil, uvidíš, že i tak ti mohl mnoho přinést. Schopnost chránit  své hranice a nenechat si líbit chování, které tě zraňuje. Větší poznání sama sebe a sebeúctu. Vnitřní svobodu a sílu.

Každý vztah nás něčemu učí, a i ten, který skončil bolestně, může být zdrojem hlubokého sebepoznání. Můžeš objevit, jak moc jsi schopná vyrůst a jak důležité je naslouchat vlastním potřebám.

Pamatuj, že rozhodnutí dát sama sebe na první místo je vždy krokem k větší vnitřní rovnováze a autenticitě.

Dokážeš se znovu otevřít lásce, ať už vůči sobě, nebo vůči někomu jinému.

—————————————————————————————————————————

Tento článek je věnován ženám, jejichž srdce se uzavřelo, aby přežily ve vztahu, kde možná jsou milovány, ale nejsou respektovány. Je věnován těm, které už dál nedokážou dávat lásku tam, kde je to pro ně destruktivní, přestože je to bolí a mrzí. 

Protože někdy to nejlepší, co můžeme udělat, je přiznat si pravdu o svých vlastních hranicích a limitech a o tom, co už dál nesneseme.