Proč jsou ženy pořád nespokojené a proč muži nenaslouchají

Jedním z nejčastějších témat na konzultacích je:

„On mi vůbec nenaslouchá, vůbec mě nevnímá! Náš vztah ho nezajímá, jsem jediná, kdo se snaží! Nechápe, co se mu snažím říct! Cítím se na všechno sama! Už mě asi nemiluje.“

„Ona je pořád nespokojená! Neustále si na něco stěžuje! Dělám, co můžu, ale pořád je to málo! Chci, aby byla šťastná, ale už nevím, co bych víc mohl dělat. Něco vyřešíme a za chvíli vytáhne nový problém – nebo se vrátí ke starému! Je to pořád dokola. Chtěl bych konečně klid. Možná by bylo lepší, kdyby si našla někoho, s kým bude šťastnější…“

Taky je vám to povědomé? Proč je to tak typické?

Asi vám neřeknu žádnou novinku: Jsme prostě rozdílní. Nejenom tělesně, ale i ve způsobu komunikace, vnímání a potřeb. Ale to je dobře! Kdyby to totiž bylo jinak, nepřitahovali bychom se. 

Cestou k většímu porozumění rozhodně není snaha potlačit svoji přirozenost. Pokud se žena bude snažit myslet a jednat „mužsky“ a naopak, vytratí se mezi partnery tolik potřebná polarita a vztah může možná fungovat jako kamarádský. Ztratí ale jiskru.

Jak tedy dosáhnout většího porozumění a zachovat přitom přitažlivost?

V první řadě pomůže, když pochopíme nastavení opačného pohlaví. V následujícím textu není řeč o situacích, které prostě potřebují jen technicky vyřešit. Budeme mluvit o chvílích, které je náročné emočně ustát.

Muži obecně chtějí klid. Když něco pořád jakžtakž funguje, nevrtají do toho. Také ale chtějí, aby jejich žena byla šťastná. Jakoukoli stížnost berou osobně, mnohdy jako svoje selhání. Jako útok na svoji osobu. Pokud nastane konflikt, jejich přirozenou snahou je ho vyřešit, zastavit. A samozřejmě to dělají mužským způsobem.

Co tedy udělá muž, když na něj jeho žena začne křičet, předkládá mu problémy, něco mu vyčítá?

Ve snaze získat co nejrychleji vytoužený klid a zastavit proud ženských slov se muži často začnou bránit a argumentovat, proč žena nemá pravdu. Doufají, že  pomůže, když věc logicky vysvětlí. Žena se však zdá být čím dál naštvanější. Pod palbou ženských emocí se muž cítí čím dál víc nepříjemně. Na obou stranách narůstá pocit neporozumění a propast se prohlubuje.

Někteří muži už rezignovali. Znám páry, kde muž už v podstatě nevnímá, co žena říká. Žena nadává, reptá, a muž si dělá svoje. Napojení nula, jiskra tatam.

Když jsou ženské emoce opravdu silné, muž už to kolikrát nevydrží a prostě odejde. Pro něj samotného je to emočně natolik náročné, že to v tu chvíli neumí vyřešit jinak, pokud nechce ženu zabít nebo se zbláznit. 🙂

A jak je to z pohledu ženy? Na rozdíl od mužů, kteří spíše čekají, až se věci rozpadnou, ženská přirozenost je neustále zlepšovat. Funguje to? Tak proč by to nemohlo fungovat ještě líp? To je jeden důvod jejich neutuchající snahy hledat, co by se dalo vylepšit.

Potom je tady fakt, který pojmenoval třeba David Deida: Za skoro každou ženskou stížností je pocit, že ji její muž nemiluje. A ujištění o lásce potřebuje žena opakovaně. 🙂

Pro muže je to naprosto nepochopitelné. Když tomu ale uvěří, situace se zjednoduší. Ano, věřte tomu, že za ženskými stížnostmi se většinou skrývá něco úplně jiného – snaha o napojení, o prohloubení emočního spojení a znovuzískání pocitu, že ji její muž miluje. 

Co můžou udělat muži

Aby se to povedlo, je naprosto nutné, aby muž ženu v tu chvíli přijal i s jejími emocemi. Naprosto zázračně funguje třeba: „To tě opravdu muselo rozčílit. Chápu, že jsi naštvaná.“

Vůbec v ten moment neřešte domnělý problém. To ženu ještě víc naštve. Když začnete vysvětlovat a obhajovat se, žena cítí, že vůbec nechápete, o co jde. Oddalujete se. Vám to připadá jako logický postup, abyste to vyjasnili. Ale pro ženu to není logické, je to zraňující. A pozor, není to proto, že „ženy nemají logické myšlení“, jak se někdy tvrdí. Mají.

Z ženského pohledu je nelogičnost v tom, že vy se vlastně snažíte vysvětlit něco úplně jiného, než co ona chce vyjádřit.

Takže moje doporučení pro muže: Úplně prosím vyřaďte ze svého repertoáru výroky jako:

• Uklidni se!
• Přestaň brečet!
• Nebuď hysterická!
• Rozčiluješ se úplně zbytečně!
• Nedělej scény!
• Takhle to nebylo, nemáš pravdu!

A neodcházejte! Pro muže to může být způsob, jak dát druhému prostor pro uklidnění. Ale to funguje zase jen na muže. Žena to cítí velmi negativně – „opustil mě v těžké chvíli, nemiluje mě!“

Znovu připomínám, tady vůbec nejde o to, kdo má, nebo nemá pravdu, jestli to, o čem je řeč, je z vašeho pohledu hodno rozčilování, nebo je to prkotina. K tomu všemu se můžete dostat později. Nejdřív prostě přijměte to, že žena se cítí, jak se cítí, a má na to právo. Emoce jsou vždycky pravdivé. Nezpochybňujte je!

Pokud řeknete něco z výše uvedeného, je to pro ženu velmi zraňující. Dáváte jí najevo, že ji nechápete, a v ní narůstá pocit, že vám na ní nezáleží a že ji nemilujete.

Zkuste ženiny výčitky nebrat osobně. Povzneste se nad ně. Dívejte se jakoby skrze ně do větší hloubky. Klidně ženu povzbuďte, ať mluví dál a řekne vám všechno, co má na srdci. (To mívá přesně ten účinek, že se žena uklidní, na rozdíl od „Neřvi, buď už konečně zticha, atd.“) Takže to děláte i pro sebe – mnohem efektivněji tak dosáhnete klidu. 🙂

Dýchejte. Obejměte ji. Buďte s ní a pro ni. Někdy ani nemusíte nic říkat, jen tam prostě buďte. Jako muž ve své síle, který se nepoloží z trochy ženských emocí. Pro ženu je  přitažlivé, když ustojíte její temné projevy. 🙂

Silný, sebe-vědomý muž se nepoloží z ženských emocí. A ženy to přitahuje.

Kromě jiného pamatujte na to, že když žena nemůže volně projevovat své emoce ve vztahu, stává se čím dál uzavřenější v sexu.

Co můžou udělat ženy?

Pro ženy mám dva návrhy. Zkuste se v komunikaci řídit následujícím:

• Negeneralizujte (ty nikdy, ty vždycky…)
• Neobviňujte, nehodnoťte (jsi nespolehlivý, jsi nezodpovědný…)
• Zkuste mluvit víc o svých pocitech, než abyste vyčítaly. Neschovávejte je za něco jiného. („Když jsi to neudělal, měla jsem pocit, že ti na mě nezáleží. Potřebovala bych teď od tebe ujištění, že to tak není“ je lepší než „Už zase jsi zapomněl! Ty prostě nikdy neuděláš, co slíbíš! Jsi nespolehlivý!“)
• Nesrovnávejte („Můj ex by tohle nikdy neudělal!“)
• Oceňujte i zdánlivě samozřejmé věci
• Projevujte muži úctu a respekt, nechovejte se jako jeho matka
• Řekněte otevřeně, co potřebujete („Potřebovala bych, abys mě teď objal. Teď nechci nic řešit, jen mě prosím vyslechni a buď tu se mnou.“)

A další věc – uvolněte tělo! Neradím vám, abyste přestaly projevovat emoce. To ani není žádoucí. Zkuste se ale zaměřit na tělesné uvolnění. Všimněte si, že když například křičíte, jste v napětí. Je to slyšet na hlase a celkově vysíláte jakoby nepřátelské signály, které muže odpuzují. Soustřeďte se na uvolnění těla!

Vědomě uvolněte ty části, kde cítíte napětí. Ramena, ruce. Nezadržujte dech. Uvolněte břicho. Povolte. Zkuste si v této chvíli, co to udělá! 🙂

Okamžitě se vám změní vyzařování. Vy sama se budete cítit líp a pro muže bude snažší vaše emoce přijmout. Bude z vás cítit ženskou energii a nebude ho to nutit s vámi bojovat jako s nepřítelem.

A nezapomeňte ocenit a poděkovat muži za to, když vás dokáže podpořit! Není to pro něj jednoduché.

Dejte mi vědět, jestli jste moje doporučení vyzkoušeli! A pokud potřebujete osobní pomoc, jsem k dispozici pro individuální i párové konzultace.