Co je to sakra ta kraniálka?

Co je to sakra ta kraniálka?

 Taky jste si už kladli tuhle otázku?

Metoda pochází z osteopatie, což je nauka o kostech. Slovo cranium znamená lebka a sacrum je kost křížová. Takže nic svatého nebo náboženského, jak se občas z plného názvu (kraniosakrální terapie) některým lidem, kteří se ještě s kraniálkou nesetkali, může zdát. 😊

Moc zajímavé čtení o kraniálce najdete třeba na webu České kraniosakrální asociace, článek určitě doporučuju.

Já bych s vámi chtěla částečně sdílet svůj pohled – co je kraniálka pro mě, jak ji vnímám, co považuju za důležité.

Jsem přesvědčená o velké moudrosti našeho těla. Věřím, že náš systém ví, co a jak dělat, abychom byli zdraví. Představuju si, že máme v těle uložené programy v podobě samoléčebných a harmonizačních schopností. 😊

Vlivem různých okolností je ale skutečnost v mnoha případech jiná a tyto programy v podstatě nemůžou fungovat.

Proč to tak je?

Malinko odbočím. V době covidových omezení výrazně utichl turistický ruch. Četla jsem, že do mnoha oblastí se vrátili živočichové, kteří tam už dávno nebyli. Na některých místech se znovu objevily ryby, které tam předtím z důvodu znečištění nemohly žít. Příroda regenerovala a uzdravovala se. Měla na to klid, nikdo ji nezanášel a nešpinil, nikdo nehulákal…

Zpátky k našemu tělu. Má klid? Důvěřujeme mu? Vážíme si ho, staráme se o něj, jsme mu vděční, nasloucháme jeho signálům? Často se nám to moc nedaří. Jsme ve stresu, děláme si starosti, nevěříme v jeho schopnosti, tlumíme psychické i fyzické symptomy prášky, nedopřáváme si odpočinek, bombardujeme ho negativními myšlenkami, dokonce jsme na něj naštvaní a nadáváme, když nás něco bolí…

Asi už je jasné, k čemu mířím:

Aby „programy“ v těle fungovaly, je potřeba klid.

Opravdový, hluboký klid.

A do stavu hlubokého klidu se tělo dostane při kraniálce.

Samoléčebné, harmonizační procesy se můžou volně rozjet. Nikdo jim do toho nekecá. 😊
Začnou se rozpouštět emoční blokády. Rozmotávají se uzly, které můžou být příčinou fyzických problémů. Hojí se to, hojí…

Zdraví se může ukázat.

Jakou roli hraje praktikant?

Budu mluvit o sobě:

Nastavuju a držím bezpečné prostředí. Chovám se tak, abyste se cítili komfortně – fyzicky i psychicky. Nesoudím. Naslouchám. Přijímám. Vnímám.

A dotýkám se.

Jemně, klidně, pomalu. S respektem.

Naše dva systémy se setkávají. Udržuju se v neutrálu. Nesnažím se nic měnit. Dávám pozornost a prostor. Umožňuju vašemu systému, aby se utišil, úúúplně uvolnil…

Poskytuju pevnou oporu.

A věci se dějí…

Jestli to chcete vyzkoušet, napište a objednejte se – ráda vás uvidím.

Čekali jste něco techničtějšího? Tak třeba příště.

P. S.: Slovo sakra uvedené v nadpisu má nejasný původ: někteří se domnívají, že pochází z latinského sacrament, jiní tvrdí, že je z francouzského sacrebleu, tedy označení pro něco nepovedeného… a možná jsou i další teorie. Jak jste viděli, ve významu, jak ho používáme, nemá s kraniosakrálním ošetřením nic společného.
Edit: I když, jak mě inspiroval komentář mého kolegy – ta kraniálka je sakra dobrá! 🙂