Co dělat, když nás paralyzuje strach?

Lidské tělo je nastavené tak, že reaguje na bezprostřední nebezpečí. Buď útěkem, útokem, nebo zamrznutím. Je to krátkodobá, stresová reakce, která po přestálém nebezpečí skončí a tělo se uvolní. Je to stav, který je přínosný.

V dnešní době je ale spousta situací, kdy nám „tady a teď“ nic nehrozí, ale náš systém přesto reaguje výše popsaným způsobem. Rozdíl je v tom, že nedojde k uvolnění, stres zůstává v těle, jsme naplněni a někdy doslova paralyzováni strachem. Je to vlastně nepřirozené a i proto velmi vyčerpávající.

V dobách, kdy neexistovaly hromadné sdělovací prostředky, lidé reagovali jen na to, co se dělo v jejich blízkém okolí. O ničem jiném prakticky nevěděli. My jsme ale dneska bombardováni informacemi a působí na nás všechno, co se ve světě děje. I vzdálené konflikty a katastrofy nás znepokojují.

Současná situace se odehrává blízko a tudíž v nás vyvolává o to větší strach. Mnoho z nás se tím spíš dostává do rozpoložení, které je zmíněno na začátku.

Tato reakce nám ale v této chvíli vůbec k ničemu není, ničemu a nikomu nepomůže. Paralyzuje nás, stresuje, zahlcuje a negativně ovlivňuje náš život.

Potřebujeme dostat tělo a emoce do stavu klidu.

Rozhodně tím nechci říct, že máme být lhostejní nebo dělat, že konflikt neexistuje. Naopak si myslím, že ve stavu klidu můžeme pomoci efektivněji.

Můžeme pomáhat jednak ve fyzické rovině – třeba tím, že přispějeme finančně nebo jakkoli jinak, každý, jak uzná za vhodné. Mnoho lidí také věří, že vysíláme vibrace toho, jak se cítíme – takže svým vnitřním klidem podporujeme esenci míru. I kdybyste tomu nevěřili, v každém případě je prospěšnější mít emoce pod kontrolou – může to ovlivnit přinejmenším vaše děti a vaši rodinu.

S čistou a klidnou myslí, která není paralyzovaná strachem a pocitem bezmoci, budete schopni lépe podpořit druhé.

Jak to ale můžeme udělat? Jak se zbavit strachu? Níže vám dám několik doporučení, vyzkoušejte, co s vámi souzní, a držte se všeho, co vám bude fungovat.

• Přijměte svůj strach. Nesnažte se s ním bojovat. Pak totiž dochází k tomu, že cítíme nejen strach, ale i odpor vůči němu a oba tyhle pocity se násobí a cítíme se ještě hůř. Až když přijmeme fakt, že se bojíme a nebudeme si to nijak vyčítat, můžeme se pohnout dál.

• Nechte emoci proběhnout. Chce-li se vám plakat, poplačte si… emoce se uvolní. Myslete i na uvolnění těla a vědomě povolujte části, které jsou v napětí (může to být oblast břicha, čelisti atd.)

• Zvažte, jestli je nutné číst zprávy. Informujte se jen o nezbytných věcech (například jakým způsobem poslat pomoc). Pokud vám nedělá dobře poslouchat hovory na toto téma, neposlouchejte je, odejděte. Pokládejte si vždy otázku: Jak tohle pomůže? Je to přínosné? Pokud ne, nedělejte to.

• Vytřeste strach z těla. Vyklepejte ruce a nohy. Můžete si k tomu pustit energickou hudbu. Pokud máte rádi sport, sportujte, hýbejte se. Pohyb vyplavuje stres.

• Vymyslete si jakoukoli představu, jak ze sebe strach dostáváte (například při sprchování si představujte, že ho smýváte a on se odplavuje.)

• Promluvte si se svým strachem. Zeptejte se ho, co vám chce přinést.  Třeba si s ním dohodněte, že se objeví až tehdy, když to bude nutné (například až vás bude honit medvěd). Věnujte tomu čas, naslouchejte tomu, co říká. Dohoda musí být oboustranná, počkejte, jestli s vaším návrhem souhlasí. Musíte cítit soulad. Neřiďte se podle těchto příkladů, udělejte to podle toho, co vám bude přicházet za odpovědi.

• Představte si svůj strach jako něco nebo někoho. Kde u vás v těle je, kde ho cítíte? Jak vypadá? Jaký má tvar, barvu, z jakého je materiálu? Pak v představách obraz transformujte na něco pro vás příjemného. (Příklad: cítíte ho v břiše, vidíte ho jako plechovou krabici, která vás tlačí. Můžete změnit materiál? Změkčit ho? Pomohlo to? Co změnit barvu? Konzistenci? Velikost? Cítíte už menší tlak? Na konci se třeba stane, že z krabice se stane něco příjemného, co vystoupí ven z vašeho těla.) Opět věnujte čas této technice, vše musí ladit. Poznáte to podle momentálních pocitů.

Co dál? Jak dostat do těla klid a uvolnění?

• Buďte v kontaktu s přírodou, čerpejte z ní pokoj a sílu. Chůze naboso vám pomůže k uzemnění. Když pozorujete stromy, můžete vědomě nadechovat esenci pokoje a stability. Nechte pocit rozlévat do těla. Poslouží i pokojové květiny, pokud nemáte možnost procházek v přírodě.

• Dýchejte. Udělejte si chvilku několikrát ze den (i jednou je lepší než nic) a vědomě dýchejte. Pomalu, uvolněte každou část těla. Můžete si představovat, že nadechujete klid a vydechujete všechno, co nechcete – v představě to můžete odevzdat a nechat to rozpustit a zmizet. Nebo si vizualizujte nádhernou zlatavou záři, kterou nádechem dostáváte do všech částí těla. Je to léčivá záře, světlo, které v sobě má všechno, co v tuhle chvíli potřebujete.

• Meditujte. Najděte si vedené meditace, které vám jsou příjemné. Pouštějte si relaxační hudbu. Můžete se třeba při poslechu hudby ladit na oblast srdce.

• Kdykoli cítíte klid, ať už při provádění těchto technik nebo jindy, nalaďte se na ten pocit. Vnímejte ho a „zesilujte“ ho (třeba imaginárním ovladačem).

Možná to nezafunguje hned, ale vytrvejte. Učíte svůj systém relaxovat, on si na to bude zvykat a postupně to bude snažší a snažší. Nevzdávejte to. Nenechte se odradit tím, že znovu padáte do nechtěných pocitů. Prostě opakovaně dělejte věci, které vám alespoň na chvíli přinesou úlevu.

Tyto techniky samozřejmě můžete využít, ať už je příčina strachu jakákoli.

Pokud je paralýza opravdu silná, cítíte velkou bezmoc a sami to nezvládáte, rozhodně neváhejte říct si o pomoc. Dneska je spousta metod a prostředků a určitě něco zafunguje. (Osobně mám dobrou zkušenost se Somatic Experiencing, s kraniosakrální terapií, také s Bachovými esencemi, můžete vyzkoušet třeba i homeopatii, možností je hodně.)

Určitě je dobré pracovat dlouhodobě na vnitřní síle a sebedůvěře. Většina z nás si nese nějaké trauma (ani si ho nemusíme uvědomovat nebo pamatovat) a čím je toto trauma větší, tím menší máme pocit vnitřní ukotvenosti, bezpečí, spolehnutí se na to, že zvládneme jakoukoli situaci. V takových případech se emoční zátěž zdá nezvládnutelná. Pokud to tak máte, nevyčítejte si to. Pokud to tak nemáte, mějte pochopení pro ty, kteří to takhle prožívají.

„Při jakémkoli náznaku nebezpečí se může dávno prožité trauma znovu aktivovat, může zmobilizovat narušené mozkové spoje a způsobit vylučování ohromného množství stresových hormonů. To vyvolává těžko zvladatelné emoce, intenzivní fyzické prožitky, impulzivní a agresivní chování. Tyto posttraumatické reakce se zdají být nepochopitelné a ochromující. Když se traumatizovaný člověk přestane ovládat, zmocní se ho obava, že jeho zranění jsou příliš hluboká a nenapravitelná.“ (Bessel van der Kolk: Tělo sčítá rány) 

Chci vás ujistit, že se to dá změnit. Je možné znovu získat sílu a vnitřní klid bez ohledu na to, co se děje venku.

Pokud chcete podporu ode mě, můžete se objednat buď na koučink nebo na kraniosakrální terapii.