Lucie RožkováTerapie nebo koučink jsou silnými nástroji pro osobní rozvoj, řešení životních problémů nebo pro podporu lidí, kteří čelí výzvám. Aby však proces byl efektivní a přínosný, je klíčové, aby se klient cítil bezpečně a aby samotný přístup terapeuta (kouče) a používané metody byly v souladu s etickými normami. (Jen pro pořádek, koučink NENÍ terapie, jsou to dvě různé metody. Některé zásady ale platí pro oba přístupy.)
Celý průběh by měl být pro klienta podporující z hlediska psychického i fyzického zdraví a rozhodně by neměl vést ke zhoršení jeho stavu (výjimkou může být přechodné velmi krátkodobé zhoršení, které ale ve výsledku vede ke zlepšení; v takovém případě má být průvodce pro klienta dostupnou podporou).
Jednou z nejdůležitějších podmínek pro posun klienta je to,
aby se během konzultací cítil v naprostém bezpečí.
Co k tomu přispívá:
Respekt a akceptace
Klient by se měl cítit respektován. To zahrnuje přijetí jeho myšlenek, pocitů, chování a volby, bez souzení, znevažování nebo kritiky.
Terapeut nebo kouč by měl být vnímavý a citlivý k individuálním potřebám klienta a nikdy by neměl zpochybňovat jeho hodnotu nebo pocity. Měl by se vyhnout zevšeobecňování.
Vhodný přístup:
„Vidím, že je to pro vás teď náročné. Můžeme společně zjistit, jak by to pro vás mohlo fungovat líp?“
Tento přístup ukazuje respekt k tomu, kde se klient nachází, a dává mu prostor pro rozhodování a vlastní tempo změny.
Nevhodný přístup:
„Takhle byste neměl/a mluvit. Tím nic nevyřešíte. Musíte změnit svůj přístup, jinak to nikam nevede.“
Tenhle komentář je nejen kritický, ale i ponižující. Klient se může cítit zrazený nebo bezcenný, což může vést k uzavření a ztrátě důvěry v proces.
„Takhle se teď cítí hodně lidí, je náročné období.“
Tohle může být klientem chápáno jako zevšeobecnění, znevažování a zlehčování jeho pocitů.
Vytváření otevřeného prostoru
Jak už jsem napsala, bezpečný prostor v terapii či koučinku je zásadní pro úspěšnou práci. Klient by měl mít pocit, že může otevřeně vyjadřovat své pocity, myšlenky a strachy bez obav z negativního hodnocení (a zároveň nemůže být nucen mluvit o něčem, o čem mluvit nechce). Průvodce by měl vytvořit prostředí, kde jsou důvěra a otevřenost podporovány a chráněny.
Vhodný přístup:
„Pokud máte něco, co chcete sdílet, jsem tu pro vás. Každá emoce, kterou zažíváte, je validní, a my máme čas na prozkoumání všeho, co je pro vás důležité.“
Tenhle přístup ukazuje, že průvodce je tu pro klienta, bez tlaku na výkon nebo rychlé řešení. Je to pro klienta příležitost, jak se otevřít.
Nevhodný přístup:
„No, to je celkem nepodstatné. Neztrácejme čas s těmito malichernostmi, podívejme se na to, co je opravdu důležité.“
Naopak tenhle přístup shazuje pocity klienta a dává najevo, že není dost dobrý nebo dostatečně hodnotný, aby jeho emoce byly respektovány. Může to vést k tomu, že klient přestane sdílet své pocity.
Empatie a soucit také dávají klientovi pocit, že je pochopený a podporovaný.
Podpora autonomie klienta
Jednou z klíčových zásad je podpora autonomie klienta, což znamená respektování jeho schopnosti rozhodovat o svém životě. Průvodce by měl pomoci klientovi najít vlastní cestu k řešení problémů, nikoli mu diktovat, co má dělat. Nátlak na to, co by měl klient udělat, je v rozporu s etickými zásadami terapie i koučinku.
Vhodný přístup:
„Jaké možnosti vidíte? Jaký krok by pro vás mohl být nejpřijatelnější, abyste se posunul/a dál?“
To dává klientovi možnost se rozhodnout, jakým směrem chce jít, a ukazuje, že průvodce věří v jeho schopnost najít vlastní odpovědi.
Nevhodný přístup:
„Myslím, že byste měl/a udělat to, co vám radím. To je jediný způsob, jak se dostanete z téhle situace.“
To ukazuje, že průvodce nemá důvěru v klienta.
Vyhýbání se manipulaci a nátlaku
Manipulace v terapii nebo koučinku může mít závažné následky pro klienta. Průvodce by nikdy neměl používat manipulativní techniky, jako je zneužívání emocí, zastrašování nebo vyvolávání pocitů viny. Nátlak může zrušit veškerou důvěru mezi klientem a terapeutem nebo koučem a způsobit dlouhodobé škody.
Vhodný přístup:
„Co se vám jeví jako nejlepší krok pro vás, na základě všeho, co jsme probrali?“
„Co by se muselo změnit, abyste měl sílu ke kroku, který si přejete udělat?“
Dává klientovi možnost rozhodnout o svých volbách, aniž by cítil jakýkoli tlak.
Nevhodný přístup:
„Měl/a byste se zamyslet nad tím, co se stane, pokud budete pokračovat v tomto chování.“
„Myslím, že když v takovém nezdravém vztahu zůstanete, nemůžete čekat posun v ostatních oblastech. Máte na víc. Tohle vás brzdí.“
Tenhle přístup je příkladem nátlaku, který může klienta vystavit nepřiměřenému stresu; navíc pod tlakem může udělat rozhodnutí, které nevychází z něj a později toho může litovat.
Žádné souzení a nekompetentní „diagnostika“
Diagnostiku nemůže provádět každý. 🙂 Pokud k tomu průvodce není kompetentní (není to například klinický psycholog), rozhodně by se jí měl zdržet.
„Když nevyřešíte svůj vztah s matkou, nepohnete se dál.“ To sice není přímo diagnóza, ale je to posuzující výrok, který vyjadřuje osobní názor průvodce a vůbec nemusí být pravdivý. V některých případech může naopak vést k záseku u klienta.
——————————————————————————————————————-
Průvodce by měl vždy působit jako podpora a ne jako autorita, která určuje, co je „správné“ nebo „špatné“. Vztah by měl být rovný, partnerský. Klient by měl mít pocit, že je slyšen – už to samo o sobě je uzdravující.
Pokud jste se svým terapeutem nebo koučem spokojeni, je to skvělé. Pokud se ale na sezeních necítíte bezpečně, vnímáte souzení, nadřazenost, nerespekt nebo manipulaci, nebojte se hledat někoho, kdo vám bude vyhovovat víc.
P.S. Pokud si někdo říká „kouč“ a používá výše uvedené nevhodné příklady, pak to, co dělá, není koučink. 🙂
P.S. č. 2: Já sama používám i jiné metody než koučink, ale koučovací zásady a bezpečný přístup jsou základem mé práce při každé z metod. A pokud si klient přeje koučink, samozřejmě se držím jen postupů, které ke koučinku patří.
